Možná vás okamžitě napadne “jak dělat scény”, ale dnešní téma bude trochu z jiného soudku. Grafika a fotografa si dnes při práci většinou představíte téměř neodmyslitelně vedle počítače. Po čase to i zarytému fandovi musí trochu lézt na nervy. Co s tím? Je potřeba si trochu ušpinit ruce a alespoň na chvíli odpočinout od obrazovky.
Trocha nostalgie
Když dostanete zadání krátkých animovaných klipů, možná vás ihned napadne možnost kompletní animace v počítači v libovolném 3D software, který máte po ruce a ovládáte ho.
Není to ovšem trochu nudné a sterilní, když se téma týká recyklace? Co tak zvážit alespoň částečný návrat ke kořenům, zapomenout na full HD animace o 30 fps a pustit se do práce hlavně rukama?
Co vlastně tvoří takovou scénu?
V tomto případě jsou to z velké části recyklované a recyklovatelné suroviny. Spousta kartonu, papír, plastové kelímky, skalpel, špejle, nůžky, lepidlo a hromada představivosti. Na tohle totiž návody v ABC nenajdete 🙂
Potřebujeme do animace odpadkový koš? Grafiku jsme přece před nějakou dobou vytvářeli, takže stačí vytisknout texturu, postavit koš, polepit a jedna z rekvizit je hotová.
Stánek? Komparz? Nic není problém, dokud má člověk dost papíru, lepidla a fotek, ze kterých může vybírat originální textury. Kde vzít trávník? Po několika experimentech vyhrál klasický zelený koberec.
Na obrázku je vidět postupný vývoj celkého papírového konceptu animace.
![blog dv 04 01 - Jak se staví scéna](http://mamiart.cz/images/blog/dv_04/blog_dv_04_01.jpg)
Kde jsou naše hvězdy?
Teď přijde to hlavní – hrdinové našeho klipu. Jeden si řekne, že není tak složité rozpohybovat kelímek nebo dva. Jen si to zkuste spočítat: 20 s klip po 6 fps = 120 fotografií na celou animaci a to jsme velmi daleko od dnes běžných 30 fps. I tak je to spousta práce a přesné koordinace. Ono posouvat plastové “herce“ a neponičit u toho polovinu rekvizit, které měly v záběru zůstat statické, nebylo tak jednoduché jak se na první pohled zdálo.
Původní idea aby Dirty Boy a Speedy Girl měli výrazy tváří z papíru nás vzhledem k pracnosti a termínu velmi rychle přešla. Na druhý pokus už naši hrdinové vznikali částečně digitálně – oči a ústa jsme si namapovali na jednotlivé fotografie.
![blog dv 04 02 - Jak se staví scéna](http://mamiart.cz/images/blog/dv_04/blog_dv_04_02.jpg)
Finální animace byla doplněna o „ideální festivalové pozadí“. Pak už pouze stačilo nechat namluvit kelímky v akci a teď už bez vytáček vše spojit celou sekvenci jako video. Zní to jednoduše, ale paradoxně nejvíce práce zabrala ta nejnudnější část – finalizace a digitální zpracování.
Vybrat podkreslující melodii, ideální tón namluveného hlasu, načasovat animaci aby zabrala přesně ten správný čas a přitom žádná informace nebyla upozaděna. Prostě ať už chceme nebo ne, nakonec jsme u počítače strávili stejné množství času jako samotnou výrobou celé scény.
Použité pojmy:
FPSPočet snímků na sekunduFull HDVideo v rozlišení 1920×1080
A výsledek? Ten si můžete prohlédnout na Youtube Čistého festivalu.