Příběh jediné fotky

Příběh jediné fotky

Záběr zapadajícího Měsíce nad Spišským hradem se zasněženými vrcholky Vysokých Tater jsem nosil v hlavě už nějaký ten rok. Začátkem letošního února došlo na dlouho plánovaný den „D“ a mně se poštěstilo tuto scenérii zachytit. Snímek se rychle šířil, byl sdílen na mnoha stránkách, jako např. Tatry s více než 150 tisíci sledujícími anebo třeba na nejsledovanější polské stránce s tématikou Tater Tatromaniak.pl. Po zveřejnění fotky nenechaly reakce na sebe dlouho čekat. V komentářích a v mých soukromých zprávách se kromě pochvalných reakcí objevilo několik názorů, že fotka je nereálná. Například, že Měsíc je dodatečně do fotky přidán. V následujících řádcích bych vám chtěl popsat, jak vypadala příprava na zachycení tohoto snímku. Jak jsem vše plánoval a jak proběhla samotná realizace. Třeba přesvědčím ty, kteří nevěří, že je něco takového možné zachytit.

1) Hledání zajímavého motivu

Ve fotografii nebo v jakékoliv jiném grafickém a designovém odvětví platí určitá pravidla, která fungují téměř pokaždé. Ctí se například „pravidlo třetin“ a také se preferují určité kombinace barev. Nejinak tomu je v krajinářské fotografii, kde se tato prověřená pravidla velmi často aplikují. Nevýhodou oproti grafice a designu je to, že grafik či designér většinou začíná s čistě bílým papírem a na něj postupně přenáší myšlenku. Vedle toho fotograf si musí umět poradit s tím, co má před sebou. To se snaží „poskládat“ do zajímavého motivu, který diváka zaujme.

Při zachycení krajiny dlouhým teleobjektivem, který jsem zvolil pro realizaci projektu „Spišský hrad“, funguje dobře vlastnost tzv. zploštění perspektivy. Znamená to, že fotografovaný objekt a vzdálenější pozadí se jeví blízko u sebe. Díky této vlastnosti je možné zachytit jeden z největších hradních komplexů v Evropě a památku světového dědictví UNESCO Spišský hrad tak, aby se jevil těsně před zasněženými vrcholky Vysokých Tater. A to i přesto, že obě místa jsou od sebe vzdálená asi padesát kilometrů vzdušnou čarou. Zakomponování zapadacího Měsíce v úplňku do této kompozice pak mělo povýšit výslednou fotku na zcela jinou úroveň.

Fotografovaný motiv jsme tedy zvolili z a teď stačí vybrat správné místo, odkud jej zachytit.

2) Volba místa

Při plánování vhodného místa pro zachycení tohoto motivu je třeba myslet na to, aby pomyslná přímá linie pohledu ze zatím neznámého výhledového bodu vedla přes Spišský hrad až k Vysokým Tatrám. V současné době nám toto hledaní velmi usnadní různé mapové aplikace, satelitní snímky či modelace terénu. Bohužel ne vždy lze tento ideální výhledový bod nalézt docela snadno. To například z důvodu lesního porostu nebo jiné překážky, která brání přímému výhledu na námi fotografovaný objekt. V případě Spišského hradu jsem ale měl štěstí a ideální místo pro zachycení záběru jsem našel v snadno přístupných polích kousek za obcí Dúbrava v okrese Levoča.

Místo vybrané máme, ale jak teď fotku povýšit na mnohem vyšší úroveň se zapadajícím Měsícem?

Náš výhledový bod v přímé linii mezi Spišským hradem (vzdálenost 5 km) a Vysokými Tatrami (vzdálenost 51 km). Zdroj: Alpenpanoramen erzeugen (https://www.udeuschle.de/)

3) Zakomponování Měsíce

Nejnáročnější bod celého plánování je zakomponování Měsíce do záběru. Náročnost spočívá především v tom, že je závislý na okolních podmínkách. Během necelých 30 dní totiž tato „přirozená družice Země“ vystřídá nejen svou fázi nebo vzdálenost od Země, ale z pohledu fotografa také polohu a čas svého východu a západu nad viditelným obzorem. Výsledkem je, že z vybraného místa je například pouze jedna jediná možnost během celého roku, jak „napasovat“ Měsíc do námi zvolené kompozice. K vytipování daného momentu nám opěr pomohou aplikace na výpočet dráhy Měsíce, například Stellarium nebo můj oblíbený MoonCalc. (https://www.mooncalc.org/)

Simulace dráhy Měsíce v námi zvoleném výhledovém bodě a čase. Těsně před svým západem 9. února v 7:13 ráno se nachází na azimutu 296°. Zdroj: MoonCalc. (https://www.mooncalc.org/)

Modelace terénu ze zvoleného výhledového bodu. Zde lze vidět, jak vše dokonale zapadlo: V popředí Spišský hrad (Zipser Burg), v pozadí Vysoké Tatry a vše se odehrává na azimutu přibližně 296°, kterým do záběru zakomponujeme také zapadající Měsíc. Zdroj: Alpenpanoramen erzeugen (https://www.udeuschle.de/)

Ideální den, kdy Měsíc ze zvoleného místa zapadá nad vrcholky Vysokých Tater, vyšel tedy na neděli 9. února kolem 7:20 hodin ráno. Teď už jen zbývá čekat, zda počasí dovolí plánovanou fotku realizovat.

4) Samotná realizace

Samotná realizace je už jen posledním dílkem do této skládačky a ověřením, zda vše bylo naplánováno dostatečně důsledně a přesně. Jediná věc, kterou nelze ovlivnit, je aktuální počasí a podmínky. Ty sice letos nevyšly na jedničku kvůli oparu a oblačnosti nad Tatrami. Ale o to více se může fotograf těšit na další roky, kdy se tato konstelace bude opět opakovat.

V 6:47 vypadá celá situace nadějně – Měsíc postupně klesá nad vrcholky Tater

Výsledný záběr pořízený v 6:56 a poslední okamžik, než se Měsíc definitivně ztratil za oblačností.

Autorem článku je Petr Lukeš

Petr Lukeš pochází přímo ze srdce Beskyd! Pokud půjdete někdy potemnělými horami a v borůvčí cosi zašustí, nebude to ani medvěd, ani vlk. To Petr čeká na nejlepší záběr s fotoaparátem a objektivem. Jeho vášeň pro fotografování, ale také vytrvalost při práci a při hledání kompozice jsou tím, čím vás potěší v MÁM blogu.

Aktuálně z blogu: